Rohodovala jsem se. Takže těch hlavních důvodů, proč přestat, je hned několik.
a) neustále nemám peníze (to ovšem není překážka)
b) mívám výpadky paměti (což je naprd v případech, dojde-li k dlouho očekávanému a vysněnému techtle nebo dokonce mechtle a já o tom nevím) a čas od času se stává že se někde probudím, zřídka kdy jsem probuzena (naposledy jsem byla probuzena uklízečnou na nádražních pánských hajzlících), někdy ani radši spát nejdu.
c)...za třetí mě to vyčerpává a druhej den je naprosto zabitej.
d) nepříjemná pachuť v ústech druhý den
e) ztrácím peníze i s peněženkami a různé jiné drobné předměty, jako jsou mobily, fotoaparáty a tak

Pak je tady taky pár důvodů proč se decentní alkoholové dýchánky stále zvrhávají v pijácké fuj orgie.
a) vždycky se najde někdo, kdo zve
b) většinou poznám, že mám dost, až tehdy chci-li si jít pro další drink a nejsem schopná vstát
c) když mám dobrou náladu, mám chuť ji zapít.
d) když mám špatnou náladu, mám chuť ji přepít

Resume. Alkohol lidi sbližuje, uvolňuje mravy, opasky a rozvazuje jazyky...a co víc, člověku pod parou je úplně jedno jestli ho přejede auto, že má zrovna mokro v botách, že se válí na zemi v bůh ví jakých sračkách. Všecko je mu jedno. A to je ten nejskvělejsí pocit co znám. A mělo by mu být jedno, že ho někdo, koho má moc rád, za deštivý noci, cestou po Americké třídě, pošle do hajzlu. Ale kupodivu není. A tak si nebrečim do vany, ale jdu na drink. Abych se zbavila všech pocitů, všech pro mě tak typických obsedantních a kompulzivních rysů, abych nachvilku přestala všecko analyzovat, abych měla ten báječnej opojnej lžívej pocit, že je všecko v pořádku, že jsem šťastná, že mi nic nechybí (snad kromě peněz) a nikoho nepotřebuju (kromě Tebe, protože toho pocitu se nikdy a ničím nezbavím).